...po půl roce zase zpět v mém blogovém světě.

Back.

9. října 2011 v 16:41 | L. |  *Den za dnem..?* =)
Je to tak. Jsem víc jak po půl roce zpátky na svém blogu.
Já vim, že jsem ani neoznámila, že někam odcházím, ale to není podstatné.
Všechno je teď zase nějaké pošmourné. Zase je zima a prší. Zase trávím více času doma s knihou, hudbou, filmama, vlastníma myšlenkama (neventilovanýma nikam dál) a dobře,uznávám..s "kamarádem" facebookem.
A budu trávit více času tady.Dříve mně sem mé cesty vodily hodně často,rozhodla jsem se,že se těmi cestami vrátím zpět a budu pokračovat,kde jsem skončila. Strašně moc věcí se od té doby změnilo. Ve škole,doma..i já jsem možná jiná.Těžko říct.




Dneska se mi stala zvláštní věc. Když jsem byla ještě malé pětileté pískle, chodívala jsem na zahradu k jedné starší paní.Vždycky jsme se tam spolu rejpaly v záhonech,hrály na schovku..zbožňovala jsem jí, byla jako moje babička. Časem jsem ale rostla a rostla a čím jsem byla starší,tím jsem jí vídala méně často,až jsme se přestaly vídat úplně. Neviděla jsem jí skoro 8 let. Dneska jsem se vydala ven s mým psem Rexem na procházku,jako každý den. Šli jsme místní zahrádkářskou oblastí,když naproti nám šla hodně stará paní. Byla asi o hlavu menší,než já.Měla úplně bílé vlasy a vrásčitý obličej.Vezla si nějakou kárku s čímsi a vypadala spokojeně. Nevěděla jsem o koho jde, prošla jsem kolem a jen se na ní usmála. Za sebou jsem ale uslyšela "Lucinko..jsi to ty?!" .. nevěřícně jsem se otočila a v tu chvíli jsem si vzpomněla a paní poznala.Vybavily se mi všechny vzpomínky,které jsem měla z dětství a měla jsem nepopsatelnou radost..byl to pocit..vrátit se o 11 let zpět a vzpomínat,co jsme všechno spolu zažily..Paní mi začla vyprávět o jejích čtyřech dospělých dětech a o tom,jak je na ně pyšná..jaké mají školy. Dostala jsem spoustu rad do života. Měla slzy v očích.

K téhle ženě jsem měla vždy zvláštní úctu. Trávily jsme spolu dříve spoustu času..vlastně jsme spolu byly denně. A já jí nikdy nezačla tykat. K téhle paní budu mít úctu vždycky,protože to právě ona mně naučila spoustu věcí,co umím..učila mně, jak se chovat k lidem..učila mně, jak pracovat..nikdy na ní nezapomenu.

Když jsem odcházela, něco mě hřálo u srdce. Nevím, co to bylo, ale bylo to příjemné. Do uší mi zněli The Offspring a já přemýšlela, jaké to je vracet se do minulosti..

Vzpomínky nám totiž nikdo nikdy vzít nemůže.


Tohle je také jedna ze vzpomínek o kterou mě nikdy nikdo nepřipraví :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama