...po půl roce zase zpět v mém blogovém světě.

If you fall, get up and go away...

2. února 2011 v 19:15 | L. |  *Den za dnem..?* =)
..Je fajn,když vám někdo dokáže,že tu stále jsou lidé s pochopením,s citem a s tákovýma těma vlastnostma,které dnešní lidstvo dost často postrádá..

..musím se s vámi podělit o takovej jeden zážitek.



V pondělí jsem byla s kamarádkou v místní čajovně (máme tu naprosto úžasnou čajovnu,příjemnou..s klavírem..je to takový hrozně magický místo a já jsem tam hrozně ráda).jeden klučina z Kvinty tam hrál na klavír Requiem for a dream..bylo to..naprosto kouzelný..nebyla jsem tam s ním,ale poslouchala jsem..bohužel jsem musela brzo domů..řekla jsem mu,že hraje naprosto úžasně..jen tak mimochodem do té doby jsme se neznali,neřekli si ani "ahoj" na chodbě..nic..já si celý 4 roky,co spolu chodíme na gympl myslela,že je to jeden z těch chytráků z kvinty..
Ale on mi najednou napsal včera na fb a že prý by mi chtěl zahrát a že chápe,že se neznáme,ale že by to bylo fajn..samozřejmě jsem neodmítla..




Byli jsme po škole u nás v Aule..to je obrovská,nádherně malovaná místnost,kde se konají přednášky a tak..je tam dokonalá akustika,úžasný křídlo..a já jen seděla,pozorovala,jak se mu prsty pohybujou po klapkách a jen ohromeně poslouchala..neměl před sebou noty..prostě hrál z hlavy neuvěřitelně nádherný melodie..smutný,veselý,hluboký..bylo to jako když vyjadřuje pocity,jako když mi vypráví příběh a nemusí u toho říct jediný slovo a stejně chápu význam..přesně jsem věděla,co mi chce říct..o co jde..Byl to takovej zvláštní dosud nepoznanej pocit,jen zavřít oči a poslouchat..spoustu různých tónů..jako když jdu po cestě,občas zakopnu,ale zvednu se a jdu dál..prostě já nevím,tohle je strašně složitý,já bych vám to slovy strašně ráda popsala,protože to byl tak hlubokej,dokonalej zážitek,ale to slovy výstižně popsat nejde..
Pak jsme si povídali,úplně jsme se zapoměli a najednou bylo půl šesté a úplně jsme se lekli,aby nás nezamkli ve škole..už dlouho jsem nezažila,že by se ke mě někdo choval takhle hezky,bral mě opravdu jako sobě rovnou,mluvil se mnou upřímně a tak celkově jsem litovala,že jsem ho prvně hodila do jednoho pytle s ostatníma povedenejma klukama od nich ze třídy..můžu si dovolit říct,že někoho,jako je on jsem nikdy nepotkala..a tak mám takovej pěknej pocit,protože jsem našla opravdovýho kamaráda,kterýmu můžu věřit a dokázal mi,že ty dobrý,hodný lidi ještě nevymřeli..

..ježiš,mě je fajn =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Taychi Taychi | Web | 2. února 2011 v 22:05 | Reagovat

Chci mít taky takového kamaráda...Jaká romantika to musela být...závidím ti, ale přeji ti, aby ses s ním kamarádila dlouho a aby z toho třeba někdy bylo něco víc? ;)

2 L. L. | Web | 3. února 2011 v 15:44 | Reagovat

Tay: Jj,bylo to úžasný =))) něco víc...hmm to nevím,ale třeba jednou..nad tímhle jsem nepřemýšlela..=)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama